Vzpomínkový koncert na Davida Singera

Odešel pan David Singer, multifunkční houslista, rockový kytarista na půl úvazku, šachista, ale především mnohaletý kolega, kamarád a souputník na veselých a někdy i hodně dobrodružných cestách za muzikou, ať už v rockových kapelách či různých orchestrech. Odešel tiše a bez rozloučení, což nikdy nedělával, protože říkal, že když se někdo odněkud vytratí, pak s ním ti zůstavší už příště nepočítají. K těmto lidem se David nepočítal, protože chtěl, aby s ním na dobrých akcích bylo počítano vždy. Davide, dovol mi trochu si zavzpomínat...

Když se kdysi v hlubokých „osmdesátkách“ rozhodl přesunout jeho kolega a spolužák houslista Radek Svoboda do Karlových Varů za symfonickým živobytím, přivedl za sebe do kapely St. Woody náhradu – mladého kluka s chundelatými vlasy a zvláštním jemným úsměvem. Tehdy jsem netušil, že s ním strávím téměř čtyřicet společných let.

Tento kluk pocházel z drsného Kamenického Šenova, který vždy velmi miloval. Byl velmi kultivovaný a na svůj věk neobyčejně sečtělý. Rád se ale smál opravdově a na celé kolo. Uměl však také mlčet, což z něho slovy slavného Sherlocka Holmese činilo neocenitelného druha.

Společné „Devadesátky“ byly opravdu dobrodružné. Hrálo se, kde se dalo. Velmi často v Praze na Újezdě, v Rock Café, na Chmelnici, Malostranské besedě a všude jinde po republice. Shoda náhod nám přihrála i několik vystoupení s Vladimírem Mišíkem a ETC. Z toho měl David opravdovou radost, protože jejich muziku miloval.

Později se dokonce rozhodl psát svoji diplomovou práci o houslistovi Janu Hrubém, za kterým jsme společně jeli, ale pan umělec nebyl doma. Davidovi se to podařilo až napodruhé a tak mohla diplomka křtěná noční whiskou jako omluva za Janovu nepřítomnost vzniknout pro budoucí pokolení.     

Čeští celníci na hranici s Německem donutili Davida vytáhnout housle a zahrát na ně, aby za nás všechny dokázal, že nejsme pašeráci hudebních nástrojů, ale seriózní umělecký soubor cestující na koncert kamsi k Hamburku. David vyšvihl se svým lišáckým úsměvem (a trochou lihu v krevním oběhu na posilněnou před dlouhou cestou) Montyho čardáš a zbytek kapely stál před autem a tleskal do rytmu. Tak jsme společně vstoupili do Evropy a zúčastnili se celosvětové ex-hippie akce Sex Peace poblíž americké vojenské základny.

Následovalo hudebně velice plodné a inspirující období s kapelou Lingers. Oba jsme se vždy shodli, že nám mladší kolegové pootevřeli nové obzory a naučili nás dívat se novýma očima. Jim jsme to samozřejmě nepřiznali a tvářili jsme se jako ostřílení bardi.

S Davidem Singerem mám spjatý vlastně celý svůj muzikantský a člověčí život. Mnoho lidí se někdy pohádá i s nejlepším přítelem, ale s Davidem to nějak nešlo. Byl velmi empatický a když bylo potřeba, pomohl bez zbytečného vyptávání.

Davide, přátelé jako ty, prostě chybí všude na světě, takže i když jsi z téhle párty odešel dřív a bez rozloučení, všichni s tebou stále počítáme, v tichosti šeptáme Tvoje jméno. Víme,
že Tam jsi...

L.P. 23